Přemýšlím, jaký vlastně pro mne byl tento rok? Dobrý nebo špatný? Asi ho nedokážu popsat jedním slovem ba dokonce ani jednou větou ne. Byl to rok plný vzletů a pádů, sprintů a prudkých zastavení, zahlcení, ale i vypnutí.
Jako každý rok, jsem začátek roku - konec zimy a jaro, chtěla využít k tvoření, plánování a budování. Nechápu ale, kam ten čas zmizel. Ani když koukám do fotek, nedokážu na to přijít.
Hned na začátku roku jsme si naordinovali krátký oddech termálních v lázních. Byla to paráda a zpět domů jsem jela vysmátá jak lečo a to nejen díky odpočinutému tělu i hlavě, ale hlavně proto, že jsem před odjezdem domů měla zajímavý telefonát - zakázku na výrobu mé Vymazlené kroužkované kravaty v národních barvách pro pana prezidenta Petra Pavla. Doteď nedokážu uvěřit, že pravdu má ne jeden, ale dva mé výrobky. Dostal totiž i záložku do knihy.
V Březnu jsem se již podruhé zúčastnila vyhlášené taneční soutěže Novohradská Číše. Měla jsem tu čest předávat ceny sympatie a to přímo mé šperky. Velice mne potěšilo také to, že jsem ve svých odhadech, kdo vyhraje byla vždy velice blízko. V jedné kategorii jsem dokonce tipla správně všechny tři finalisty, jen prohodila pořadí. I když mne tanec provází celý život, společenské tance jsem okusila pouze v tanečních.
Navštívila jsem dlouholetou známou, tvořivou duši - Kristýnu alias Natyris. Známe se už roky, ale až nyní jsme si konečně popovídaly naživo. Kristý šije nádherné šaty, které na mne můžete často vidět.
Galerie Koželužna u nás na Nových Hradech letos uspořádala neobvyklou výstavu - ohlédnutí za 20 lety její činnosti. Přizváni byli všichni umělci, kteří zde kdy vystavovali. Nakonec se jich sešlo neuvěřitelných 40. Já jsem zde vystavovala svou Vymazlenou kravatu ve stříbrné barvě a několik šperků. Na začátku dubna proběhla vernisáž a výstava trvala až do konce října.
V dubnu jsem také vyrazila na první dva trhy tohoto roku. Jeden byl v Borovanech a druhý, co by kamenem dohodil v Zoo dvorec. Trh v Zoo Dvorec mne opravdu mile překvapil.
V květnu začínalo být krásně, příroda se probouzela a s ní i můj elán. Chtěla jsem začít tvořit novinky, ale mé tělo mělo jiný plán. Zablokovala jsem si krk. To pro mne není nic neobvyklého, ale tentokrát to byl fakt mazec. Dobré dva týdny jsem se nemohla skoro pohnout.
V květnu mám narozeniny a můj drahý muž mne překvapil třetím dílem Dračích jezdců. Konečně jsem se začetla do této knižní série a nechápu, proč jsem to tak dlouho odkládala. Příběh mě neuvěřitelně chytl a já z něho doteď čerpám inspiraci. Sranda je, že můj drahý celou sérii také zhltal za pár dnů.
V červnu jsem si užívala hojnosti své "divoké" zahrady a zobali jsme vše, co nám příroda nabídla.
V červenci se konalo Borůvkobraní v Borovanech. Každý rok se na akci moc těším a vždy tam mám suprové prodeje. Letos se to ale vůbec nepovedlo. Pokryla jsem maximálně náklady.
Akce je dvoudenní, první den jsem ještě doufala, že to v neděli doženu, ale na konci druhého dne už mne přepadl splín. A v té ponuré náladě jsem z náhlého popudu udělala krátké video a dala ho hned na sítě. Nečekala jsem, co se stane.
Ještě, než jsme sbalili stánek a dojeli domů, mělo video tisíce shlédnutí a přišla první objednávka. Video nasbíralo stovky komentářů. I když těch negativních nebylo zrovna málo, potěšila mne vlna podpory. Jsem vděčná, že i v dnešní době se najdou lidé, kteří podpoří slovy i objednávkou. Některé milé ženy objednali i vícekrát.
Video má nyní na Instagramu téměř milion shlédnutí a na Facebooku neuvěřitelné dva miliony. Tímto chci poděkovat všem, kdo mne podpořili. Moc jste mi pomohli.
Díky tomuto virálnímu reelu mne též oslovila jedna žena, která si u mne nechala na zakázku vyrobit 50 náramků na kterých jsem velice intenzivně pracovala tři měsíce. Od srpna do října jsem tedy nezvládla nic jiného. Nevyrobila jsem žádné novinky ani jsem nebyla moc aktivní na sítích.
V srpnu si navíc město odvezlo vystavovanou kravatu z galerie, takže jsem rychle vyráběla kravatu novou, aby nebyla na výstavě dlouho prázdná pana. Kravatu dostalo darem od města Nové Hrady stejnojmenné město (Jaunpils) v Lotyšsku. Novou kravatu jsem tentokráte vyrobila v antracitové barvě a vypadala fakt skvěle.
Během léta jsem se s vámi potkala na třech trzích. Jihočeské muzeum mne po dvou letech pozvalo na tvrz Žumberk na slavnosti řemesel. Na konci srpna jsme se loučili s létem na pivních slavnostech u novohradského zámku a v září jsem byla v Táboře.
Loni bylo Táborské setkání zrušené kvůli povodním, ale letos to vyšlo a stálo to za to. Z galerie Koželužna jsem si zapůjčila vystavenou kravatu a udělala jsem dobře. Kravatu už jsem domů nedovezla a hned večer se pustila do výroby nové. (Pokud vás zajímá, příběh prodeje této kravaty, tak mne sledujte na sítích, neboť mám pro vás připravené reels. Je co vyprávět.)
Na konci září pořádala Inka živé setkání v Mikulově, kde jsem měla možnost vidět se na živo s mnoha hvězdami, které znám z onlinu a byla to pecka. Domu jsem přijela plná nového elánu.
V Říjnu jsme si dovolili dovolenou, která byla tedy sakra potřeba. Byla jsem na 99 % offline a moc jsme si to užili. Lanzarote je opravdu nádherný ostrov.
Po návratu jsem své spolužačce z vošky připravila zážitkový workshop pro její kamarádku k narozeninám. Byla to pro mne premiéra, ale ta myšlenka, že bych něco podobného připravila znovu se mi líbí.
Protože jsem po velké náramkové zakázce měla velkou chuť vyrábět novinky. Pustila jsem se rovnou do celé kolekce. Podařilo se mi objednat luxusní matné šupiny, do kterých jsem investovala hodně peněz, ale myslím, že to za to fakt stálo. Ty šupiny jsou nádherné a díky nim jsem mohla navyrábět vaše oblíbené náušnice Krovky ve dvou nových menších velikostech. Protože mám šupin omezené množství, vyrobila jsem každý kousek jen jednou.
S blížícími se Vánoci jsem v listopadu a prosinci očekávala velké množství objednávek, což se nakonec nekonalo. Moje mentorka Ingrid Dach s oblibou říká: "Všechno je výhoda". Tak jsem si v tom našla výhodu i já. Mé přípravy na Vánoce nebyly tak hektické a já jsem to přežila ve zdraví fyzickém i duševním. Dokonce jsem zvládla upéci nějaké cukroví.
Užila jsem si několik trhů. Festival regionálních výrobků na Nových Hradech, jindřichohradecké Jinohrátky a burzu minerálů v Písku.
A nakonec jsem si dovolila opravdu vypnout o Vánocích i těsně před.
Co se mi letos nepovedlo?
* Díky náramkové zakázce jsem neměla kromě šupinové kolekce žádné předvánoční novinky.
* Nepohnula jsem s novým e-shopem. Sice jsem kus udělala, ale o ten zase přišla.
* Nevyrobila jsem žádnou velkou novinku, jak jsem si loni předsevzala.
* První newsletter své databázi jsem poslala až na konci dubna.
Co jsem si uvědomila:
* Jak je důležité myslet na své tělo a to nejen když je nemocné. Vlastně možná je to možná ještě důležitější v době, když člověk jede na plné obrátky.
* Jak moc mi pomáhá mít mentora a být v komunitě žen podnikatelek.
* Potřebuji mít ještě nějaké další záliby, které mi pomůžou zrelaxovat se v době, když se mi v podnikání nedaří. V takových chvílích nemám totiž na vyrábění (které je normálně mým velkým relaxem) ani pomyšlení.
* Mění se situace na trhu a proto i já musím nastolit ve svém podnikání nemalé změny.
* Ať si říká kdo chce, co chce... Stále jsou u nás lidé, kteří chtějí pomoci a úplně cizímu člověku.
Jsem vděčná za tento rok. Vše jsme zažili nás nějak formuje a já věřím, že i to špatné má nějaký smysl v našem směřování.